Jarni etuda

“Toz tu kurva mame jaro”, dalo by se hezky moravsky poznamenat u pokladny jedne z haagskych pobocek prodejny potravin Albert Hein, kde zlevnili me oblibene cervene a kde pokladni nema tuseni, co mu s falesnym ostravskym prizvukem rikam. Posloucham vysoce emotivni pasaz Liszta a v pameti si prehravam poslednich par dni. Skola je trapeni v podobe seminare kritickeho spani, kde zapolim s anglictinou a americkou lektorkou. Zbytecna brzda v prakticke casti zivota, kde resim staz a vystavni projekt Vojty Dukata. Vyhoda blogu je, ze nikdo nepocita znaky a muzu zde napsat, co si opravdu myslim. Tudiz zminena potencionalni vytava Vojty snad trochu prehlusi naval konceptualnich sracek, vydavanych za umeni v obecnem nedostatku kvalitni fotografie. No, uvidime v zari v Groningenu…