Vážení čtenáři,
jak je patrno, na tomto blogu již dlouho nepřibylo nic nového. Není to ale kvůli to, že bych o blogování zratil zájem. Jen jsem své příspěvky přesunul na blog www.holandsko.wordpress.com Zde se najde i povídání o mém Land Roveru, jakož i o Vespě P150X z roku 1979 s nově i o Triumphu 3TA z roku 1967.
Na blog Mopagi se vrátím, až bude čas psát pouze a výhradně o nějaké výpravě, jež bude úzce spjatá s tím, jaké je to vidět svět zpoza hranatého okna Landyho. Snad již brzy, doufejme…
“Toz tu kurva mame jaro”, dalo by se hezky moravsky poznamenat u pokladny jedne z haagskych pobocek prodejny potravin Albert Hein, kde zlevnili me oblibene cervene a kde pokladni nema tuseni, co mu s falesnym ostravskym prizvukem rikam. Posloucham vysoce emotivni pasaz Liszta a v pameti si prehravam poslednich par dni. Skola je trapeni v podobe seminare kritickeho spani, kde zapolim s anglictinou a americkou lektorkou. Zbytecna brzda v prakticke casti zivota, kde resim staz a vystavni projekt Vojty Dukata. Vyhoda blogu je, ze nikdo nepocita znaky a muzu zde napsat, co si opravdu myslim. Tudiz zminena potencionalni vytava Vojty snad trochu prehlusi naval konceptualnich sracek, vydavanych za umeni v obecnem nedostatku kvalitni fotografie. No, uvidime v zari v Groningenu…
Rok se s rokem sesel a jako zaplata na trans africkou cestu se vyrazi do Maroka. Celkem jede sest aut a hlavne se cele akce ucastni i slecny. Ja bohuzel musim studovat, takze zustavam v Holandsku.
Jak se můžete dočíst na našem holandském blogu, dlouho nebyl čas a energie na nové příspěvky. Vše si zabrala škola. Co se týče mé Zebry, tak ta bohužel stoji na ulici, zatím co její kumpání vyrážejí za tři týdny do Maroka. Ach jo, jel bych hned. Ale nedá se nic dělat, musí se nějak dostudovat…
S prvními mrazy mi odešla autobaterie. Nešla už ni dobít. Tak jsem koupil žlutou Optimu. I s dopravou z Británie stála asi 150 GBP. Myslím, že se bude hodit. Zvláště s mým přídavným topením a kompresorem.
Zatim zdravim a doufám, že s přibývajícím sluncem přibudou i nějaké ty výlety se Zebrou, tedy i nové zápisky na Mopagi blog…
Přátelé, je mi moc líto, ale ve vzhledem k studijním povinnostem stojí má Zebra zasněžená před domem a hřejí ji jen dávné vzpomínky na rozpálený saharský písek. Je to na prd, já vím. Ale prozatím se nedá nic dělat. Cesta to Afriky, tedy alesoň ta ve smyslu trans-africké expedice je odložena na příští rok. Vím, je to škoda… Ale nebojte, brzy to roztočíme!!! V mém archivu čeká mnoho poutavých vyprávění z historie zn. Land Rover a dokumentace připravovaných úprav na mé Zebře. Jakmile budu mít chvíli, vrhnu se na alespoň na toto!!!
Po dlouhe dobe prejdu k veci.
Konecne planujeme dalsi cestu do Afriky. A ne jen tak ledajakou. Jde o trans-africkou expedici. Bude dlouha okolo 20 tis. km a povede 10 – 12 africkymi staty. Zalezi na tom, najdeme-li cestu pres Egypt ci Libyi, nebo se preplavime pres Rude more do Saudske Arabie a pres Malou Asii to vezmeme “sturme” k domovu.
Planovani je narocne a rozpocet roste. O dalsim vyvoji budu hbyte informovat. Jednou nas to ale ceka. Jeden muj kamarad pilot rekl, ze se nehodla zenit, protoze jeste nepreletel Afriku. (Mysleno v nejakem sportovnim ledale, kdy pred hlukem jeho motoru prchaji stada gazel a clovek citi, ze zivot sedi vedle neho v sedadle co-pilota, pripadne mu zezadu dycha na krk.)
Takze tak. Zatim zdar!
Po přestěhování měla Zebra zase chvíli klidu. Až na občasné nákupy stála zaparkovaná v naší ulici. Její chvíle opět nastala minulý týden, kdy jsem kamarádovi Ejderkanovi pomáhal se stěhováním jeho umělecké instalalce z výstavy. Byl to takový velikánský kus papundeklu s asi pěti sty otvory. No, byla to fuška, odtáhnout to z galerie do auta ahlavně to tam narvat. Holt uměni je řehole.
Dnes se udělalo hezky, a tak jsme se rozhodli, že Zebru trochu projedeme. Naším cílem se stala Breda. Tedy město, ležící asi 80 km jiho-jihovýchodně od Haagu. Momentálně tam probíhá fotografický festival s překvapivým názvem Breda Photo 2008. O tomto festivalu budeme s Evinkou psát na www.holandsko.wordpress.com
Výhoda cesty autem, která stála stejně jako dvě zpáteční vlakové jízdenky, spočívala v možnosti, vzít s sebou kola. K poznávání Bredy a objíždění výstav se kola ukázala jako ideální dopravní prostředek.
Defíkem jezdí i organizátoři festivalu!
Zpátky jsme se opět protloukli betonovou džunglí dálničních nadjezdů, podjezdů, návěstí a jiných, povětšinou šesti, ale i desetiproudých radovánek.
Po návratu domů jsem se jal dofouknout pneumatiky obou našich bicyklů. Výtáhl jsem za tím to účelem svůj elektrický kompresor. Když jsem z něho oprašoval libyjský písek, zmocnila se mně pojednou zdravá touha někam vyrazit. Během nafukování jsem si pozorně prohlížel Zebru a přemýšlel, ce všechno je ještě potřeba doladit před příští cestou do Afriky. Bude toho ještě hodně…
Paprsky zapadajícího slunce v naší ulici… Bílá místa na Zebře označují budoucí místa pro poklopy úložných boxů. Z druhé strany plánuji ve spodní části přídavnou nádrž.
Minulý týden jsem se museli přestěhovat. Nikdy bych neřekl, za jak krátkoudobu je člověk schopný nahromadit tolik věcí. Za 14 dní mého pobytu v Holandsku jsme s Evou zdvojnásobili objem naší domácnosti! Pravda, kopili jsme postel, stůl s židlemi, poličku, malý kuchyňský stolek, vařič, mikrovlnku, a dvě křesla. Když se to všechno zabalilo, byly z toho dvě po střechu naložené Stodesítky. V Haagu už musím být místní maskot. Místní defíkáři mě s úsměvem zdraví. Převážel jsem ten nábytek jak nějaký beduin. Na střeše byl obrovský chumel porůznu svázaných židlí a stolků v jedné várce, a postel s matrací a křeslem ve várce druhé. Úplně se mi vybavili takové ty příšerně naložené náklaďáky, jak vozí přistěhovalce a gastarbeitery ze Sahelu do bohatších zemí Severní Afriky.
Naložená Zebra před naším starým domem…
V naší bývalé ulici Laan van Meerdervoort jsem byl atrakcí pro místní děti a jejich matky mi se zájmem překládali holandský návod na balení instatntního kuřete v kokosové omáčce.
Zebra nás opravdu v tyto dny zachraňuje. Nevím, co bychom si bez ní počali. Je to dříč. Taky jsem ji po stěhování pěkně uklidil.
Budu se snažit psát více zápisků o Zebře. Poslední dobou mě zaměstnávalo psaní na holandsko.wordpress.com Uf, je to fuška!
Slavnostně oznamuji, že jsem dneska konečně zprovoznil novou verzi svých webových stránek MOPAGI! Uf!
Po delším váhání jsem se konečně rozhodl a veškerý obsah mého starého blogu z blog.com jsem přemístil sem. Na sterém blog.com mi již došla trpělivost s labilitou systému a také si myslím, že prostředí wordpressu je příjemnější, a to jak čtenářsky, tak uživatelsky. Takže od nynějška už zde!
 | Zebra na Na výlet do Bredy |
 | Radovan na Na výlet do Bredy |
| Na začátek « Z… na Je ze me legalni squoter | |
| Na začátek « Z… na Prvni dny v NL | |
 | David na Muj dum – moje Zebr… |
