Zebra zachraňuje

 

Minulý týden jsem se museli přestěhovat. Nikdy bych neřekl, za jak krátkoudobu je člověk schopný nahromadit tolik věcí. Za 14 dní mého pobytu v Holandsku jsme s Evou zdvojnásobili objem naší domácnosti! Pravda, kopili jsme postel, stůl s židlemi, poličku, malý kuchyňský stolek, vařič, mikrovlnku, a dvě křesla. Když se to všechno zabalilo, byly z toho dvě po střechu naložené Stodesítky. V Haagu už musím být místní maskot. Místní defíkáři mě s úsměvem zdraví. Převážel jsem ten nábytek jak nějaký beduin. Na střeše byl obrovský chumel porůznu svázaných židlí a stolků v jedné várce, a postel s matrací a křeslem ve várce druhé. Úplně se mi vybavili takové ty příšerně naložené náklaďáky, jak vozí přistěhovalce a gastarbeitery ze Sahelu do bohatších zemí Severní Afriky. 

Naložená Zebra před naším starým domem…

V naší bývalé ulici Laan van Meerdervoort jsem byl atrakcí pro místní děti a jejich matky mi se zájmem překládali holandský návod na balení instatntního kuřete v kokosové omáčce. 

Zebra nás opravdu v tyto dny zachraňuje. Nevím, co bychom si bez ní počali. Je to dříč. Taky jsem ji po stěhování pěkně uklidil. 

Budu se snažit psát více zápisků o Zebře. Poslední dobou mě zaměstnávalo psaní na holandsko.wordpress.com Uf, je to fuška!

Milenka v domě

Tak je to tady! Ve stredu jsem na letisti vzyvedl Evu a stihaje prvni seminar kuratorstvi jsem ji rychle zasvetil do naseho noveho bydleni, mesta apod.

Do meho squotu privezla slunicko a svezi vzdousek. Nebyt ji, asi bych dal spal ve spacaku a vsechno zral lzici z jednoho esusu. Ted jime z porcelanu, spanelske cervene pijeme ze sklenicek na stopce a nas zachod jsem savem vydrhl tak, ze by se za to nemuseli stydet ani v hotelu Pupp. Vsak se muzete podivat na nas holandsky blog: www.holandsko.wordpress.com Tim to tedy s definitivni platnosti prenechavam vsechny holandske zazitky tomuto specialnimu “holandskemu” blogu a Mopagi se opet bude drzet sveho tematu Zebry. Ta je ovsem v NL take, takze se da predpokladat, ze se budou tyto dva blogy prolinat.

Kreslo z rude kuze vs. skolni lavice

 

Po tydnu stravenem v novem meste a v nove zemi se citim jiz lepe. Dvere sveho noveho bytu jsem osadil lepsim zamkem, zpevnil je prkny z nekdejsich policek a jako jednu ze svych socialnich jistot povazuji slevovy kupon do jednoho z dvojice supermarketu v nasi ulici. Jeji nazev jsem si sice dokazal zapamatovat az za tri dny. Kazdemu jsem rikal, ze se ta ulice jmenuje jako ten spatnech chlapek z Harryho Pottera Lord Voldemor. Kupodivu kazdy Holandan z Haagu rychle pochopil, ze se jedna o ulici Laan van Meerdervoort… 

Tohle je ted nas dum. Bydlime vpravo nahore. Tam, kde je otevrene okno…

 

V Armade spasy jsem objevil krasne kreslo Made in Norway. Je z cervene kuze a mahagonoveho skeletu s operkami z tmave hnede usne. Vlastne se hodi k memu domu. Byvala skola, ve ktere bydlim vypada jako sidlo rodiny Adamsu (krasny americky film). V tomto filmu probehne rozhovor dvou manzelu Patricie a Gomeze Adamse:

“Oh, ma cher”, rika Gomez Patricii, “kozene remeny, rozpalene pohrabace…”

nacez ona, ve viru nastalych udalosti pripoutana na mucidlech odpovida s povytazenym obocim:

“Mon amour, jako bychom zacinali!”

 

No, chce ten film videt. Ale do pitorestkniho hradu s nadechem morbidity se kreslo v rude kuzi v jistem smyslu hodi. Navic za 7 a pul hodiny pristava Milenecka…

 

Ted k me skole (neco pro fotofandy!): Dnes jsem stravil cely den v leidenske knihovne na uvodni prednasce. Holandanum tvalo pul dne, aby nam vysvetlili neco, na co se stejne pujdu pri prvni navsteve zeptat na informace… Ale dejme tomu. Prvni dve hodiny exkurze byly fantasticke. Byl to uvod do tamni  fotograficke sbirky, ktera je, btw, nejstarsi v Nizozemi!

Posledni roky jsem stravil prilezitostnym studiem historie fotografie a nacerpal plno svetozamych jmen otcu prukopniku. Zvyknete si na ta jmena a povazujete je neco jako za sochu uprostred Louvru. 

Dnes mi proslo rukama nekolik desitek fotografii, ktere byli tamni kuratorkou oznaceny za druhou ligu, jelikoz nebyly ze sorty tzv. Highlights jejich sbirky. No, ono totiz tyto jejich “zlate hreby” jsou pokusne snimky Henryho Fox Talbota, kdyz (velmi zjednodusene receno) vynalezal fotografii. Tyto velmi citlive “snimky” museji byt uchovavany ve tme. Takze jsem se jako jediny v prednaskove siny rozesmal (ach ten muj slovansky smysl pro humor…) kdyz mi rekli, co je jednim ze zlatych hrebu, ale ktery nikdo neuvidi, protoze je moc citlivy na svetlo. Je to asi jako z divadla Jary Cimrmana a ten jejich zvlastni druh ptaka v kleci… 

No, ale za chvili ona kuratorka vytahla originalni printy J. W. Hina , originalni snimek Margaret Cameronove, velikansky print – porter Eisenhovera od Richarda Avedona, Blumenfeldovy detaily kvetin, nekolik veci od Muyebridge, Gretu Garbo od Steichena a nespocet veci od takovy tech holandskych “Sudku a Drtikolu” jejichz jmena mi nicnerikaji, ale kteri, neco urcite znamenaji. 

Originalni fotka Richarda Avedona: portret generala Eisenhovera. Vlevo ode mne turecka spoluzacka Ipek a vpravo spoluzak z Recka Stergios. Uplne vpravo pak Belgicanka Sophie

 

Diky tomu, ze jsem nestudoval kunsthistorii jako vetsina mych kolegu ve tride, ale jsem jen pritroubly zurnalista, mam pravo se ptat na prizemni otazky. Tak jsem se zeptal na pribliznou cenu te Cameronove. No, zhruba 80.000 eur. Za snimek 30×40cm to neni uplne z levneho kraje. Alespon jsem pochopil, proc maji u vchodu uschovne boxy na batohy…

 

Vlevo originalni print Margaret Cameronove v cene 80tis eur, vlevo Steichenuv portret Grety Garbo

 

Knihovna s mnoha zajimavymi kousky. Vyhradne fotograficke publikace a nejstarsi nizozemsky archiv ruznych pozvanek, prospektu, reklam a novinovych vystrizku se souvislosti k fotografii

 

Takze to je tak vsechno z dnesniho dne. Take jsem si uvedomil, jak se tohle studium cenne. Je nas 12 v rocniku a jako student z EU platim skolne jen asi 1600 euro za cela studia. Coz je smesna cena za Master program (jediny fotograficky Master program v Holandsku na nejstarsi holandke univerzite, kde studovali od holandke kralovny po Einsteina mnozi velikani az do doby, nez jsem prisel ja… Ovsem spoluzaci ze zemi mimo EU, v tomto pripade jsou to dve holky z Turecka a jedna z Ruska/Izraele je to skolne 14tis eur za stejnou eskapadu!!! Plus musite dolozit, ze mate na konte dalsich 10tis. na zivot a mam takovy dojem, ze museli na rentgen plic, kvuli tuberkuloze. No jeste zuby jim meli prohlidnout…. Fakt sila.

 

Takze tot prozatim vse. Prikladam, par fotografii. Z minuleho tydne jsem od spoluzaky obdrzel fotku s clenkou Magnum Photos, nasi lektorkou Susan Meiselas. Docela legrace. Zrovna mi podepisovala knihu, kterou jsem dostal v centrale Magnumu. Pred nedavnem jsem o Meiselsove psal ve sve bakalarce. Zitra me ceka prvni hodina kuratorstvi. 

Susan Meiselas, clenka agentury Magnum Photos a ja

P.S. Pro pristi prispevky o mem holandkem zajezdu se zkuste podivat na novy blog: www.holandsko.wordpress.com, ktery zalozila Milenecka a kam budeme prispivat oba dva. Tohle je holt zebri blog, i kdyz zde chybi, jak zebra dostala nove pruhy a plno clanku, ktere cekaji na volny vikend u Maca.

Je ze me legalni squoter

V Nizozemi je zakon, ktery legalizuje svevolne obydleni budovy, jez byla prazdna dele nez rok. Motivuje to majitele nemovitosti, aby neco delali se svym majetkem.

Existuji spolecnosti, ktere dohazuji lidi do objektu, ktere se maji bourat, nebo prestavovat. Tim se docasne obydli a nelegalni squateri maji smulu. Plati se zde zhruba petinovy najem a je to bydleni mnohdy vselijake. Mel jsem stesti, nasel jsem neco takoveho v jedne byvale skole. Tedy byla to i policejni stanice, takze krome trid jsou zde i cely atd. Napisu vice priste. Opet chytam wifi na chodniku pred fakultou.

 

Nabytek jsem koupil celkem za 65 eur v maistni Armade spasy…

 

 

 

 

 

 

Prvni dny v NL

 

V utery rano jsem poprve na kole predjel jednoho duchodce. Preradil jsem na rychlejsi stupen a posmesne procedil mezi zuby: “Tak se ukaz, plesoune!” Nicmene tim byla vycerpana mira uspechu tohoto dne. Odpoledne jsem misto realizace projektu stravil na internetu hledanim bydleni. 

Ne ze by Zebra nebyla dobry domov. Lec zivot v domecku na kuri nozce, neboli ve stresnim stanu Eezi Awn na pruhovanem Defiku je zivot pro nomady. Jen tak se da nejak prestat neprizen pocasi apod. Kdyz jste na ceste a kazdou noc nekde jinde, vsechno vnimate jinak. 

Cestou ze skoly jsem strasne zmokl. Prudky slejvak trval cele ty dlouhe 4 km. Maje pouze zadni blatnik, byl jsem i pres plastenku durch. Do toho jsem zjistil, ze vitr strhl muj celtovy pristresek u auta, a tak jsem v desti jeste dobrych deset minut stavel novy, nez jsem se sel zahrat do sprch. Zbytek vecera jsem stravil v aute. Uvaril jsem si instatni jidlo a nazitri si slibil nejake dobre maso. 

Snad se uz vse zacne obracet k lepsimu. Domaci perinou jsem ve stresnim stanu navodil pocit domova, kdyz se uz nervu do horolezeckeho spacaku. Zachumlany premitam, jak muze byt holandsky lijak otravnejsi, nez pisecna boure na jihu Libye. Jenze tenkrat jsme byli na ceste a ani nepomysleli na moznost, ze bychom zde meli simulovat docasny domov.  

 

Dalsi dny se uz pomalu zacali vyvijet k lepsimu. Ve stredu me ubytoval jeden spoluzak z Royal Art Academy ve svem dome. Je napul Turek a napul Mongol. Ja jsem pil pivo, on vodu a debatovali jsme do noci o islamu. Opet se mi hodily me vzpominky z cest Defikem. Pochazi z Adany, neboli mesta na jihu Turecka, kde jsem stravil s prateli prijemne chvile v pomeracovem haji pred cestou do Damasku. 

 

Nazitri jsem ve skole dodelal svuj projekt tohoto tydne a oznacil ho za “osobni halucinaci”. Proste jsem nechal mozek vyblit do iMovie a oznacil to za projekt. 

Az najdu odvahu ho zde zverejnit, tak to udelam…

Muj dum – moje Zebra

 

Mel-li byt tento blog “o zivote, videnym skrze hranate okno Land Roveru”, tak v techto dnech, kdy pisi tyto radky, je to mysleno doslova a patricne dovedeno do dusledku. Nikdy bych si byl nepomyslel, ze se ma pruhovana stodesitka stane mym domovem. Mozna nekdy, az se treba rozvedu, rikal jsem si, pak mozna… Ejhle a je to tu. Sice jsem se nerozvedl, ale dostal jsem se na studia do Holandska. Od chvile, kdy jsem se o prijeti dozvedel, jsem mel cisteho casu asi 50 hodin na to, abych se zabalil a pripravil auto na odjezd. Nebylo moc kdy planovat bydleni a podobne zbytecnosti. Tak jsem tu. Momentalne mam jeden workshop na Royal Art Academy v Haagu. Studijni odeleni uz sili, protoze krome GPS souradnic jim nejsem schopen dat adresu trvaleho pobytu, aby me mohli zaregistrovat. 

Bydlim tedy v jednom z kemu, kterych je zde dostatek. Uchyli jsem se do jednoho, ktery se chlubi ctyrhvezdickovym servisem. Vskutku, je tu krasne cisto, anglicky travnik, vse je situovano na konskem zavodisti a v blizkosti golfoveho hriste. Do skoly to mam 25 min. na kole. 

Jen pruhovany defik se stresnim stanem sem moc nezapada. Tyci se mezi luxusni duchodcovske karavany. Rano se me soused ptal, jestli je povazuji za lvy, kdyz spim na strese. Nejdriv jsem jeho vtip nepochopil.

Kdyz vidim, jak se tihle lide prezouvaji, kdyz vchazi do karavanu a jedi div ne ze stribra, uvedomuji si vskutku cikansky vzhled meho taboriste. Vcera jsem zmokl, a tak jsem dnes vytvoril nouzovy pristresek z celty a namisto koliku pouzil tri sroubovaky. Veci mam v krabicich od bananu, pohazene kolem auta podle toho, co zrovna potrebuji. Vse jim z jednoho esusu a misto stolku mam expedicni bednu. 

Kdyz zabouchavam dvere, probudim cely kemp. Ale tech par deti, ktere v tomto geriatrickem kempu prebyvaji, jsem presto okouzlil. Chodi se na me koukat jako do ZOO. Vsak jsem si taky dal se zebrou praci. Delal jsem ji na aute den pred odjezdem a zvladl ji za rekordnich 7 hodin!

Kazdopadne si vsak zachovam image. Mezi tim svym bordelem sedim a pisu tento text na vytunenem Macu a popijim k tomu japonskou senchu ze stylove konvicky. Nidko by ani nerekl, ze jsem jeste pred chvili zral valasske parky ve fazolich a zajidal to chlebem Sumava. 

 

Co se tyce skoly, zacina to byt zajimave. Prednasi nam clenka agentyru Magnum Susan Meiselesova. Mame tyden na to, abychom vymysleli, zrealizovali a odprezentovali libovolny audiovizualni projekt. No, budu se s tim muset nejak poprat. Jak bychom rekli u nas doma, neposeru se…. 

 

Muj novodoby pobyt v Holandsku ma jeste jedno pozitivum. Po vice nez deseti letech jsem oprasil sve stare kolo. V sestnacti jsem usoudil, ze jizda na bicyklu neni dobra na prostatu a kolo odlozil. Lec nyni je to nejpraktictejsi soucast memo expedicniho eqipmentu. Sice me pri dnesni ranni ceste do skoly predhonili dva starici na polorozpadlych ukrajinach, ale oni preci jezdi cely zivot. Az se opet dostanu do formy, pak jim ukazu. 

 

Toz, to jsou zatim me prvni postrehy ze zeme vetrnych mlynu, dojicek krav s nedostatkem kozniho pigmentu a syru. Lec na mlyny neni cas, misto dojicek mam svoji blondatou Milenecku a syry se me prozatim netykaji, neb mam jeste ke snezeni pul bedny sedlcanskeho Hermelina, ktery zapijim, kdyz ne senchou, tak nechlazenym plzenskym.