Archive for Říjen, 2011

Probouzíme Krakena

3.10.2011

Je to trochu zvláštní, psát o vozu Land Roveru Defenderu poprvé ve stylu jakéhosi „Automotorevue“ a nikoli jako o společném jmenovateli nejrůznějších dobrodružství, která se stala základem předešlých zápisků. Když jsem však pozoroval mého kamaráda Radka s odmontovaným kusem vstřikovacího čerpadla v umaštěné ruce a mne, s fotoaparátem kolem krku, kterak připravujeme starého expedičního pardála na testovací výjezd do horského svahu, nemohl jsem se ubránit pocitu, že řítit se na plný plyn libyjskou hammadou, bude proti této akci možná jen opravdu slabý odvar.

Dobytí kopce Lopata u Ružomberoku

Hlavním aktérem této výpravy je Defender 90 s motorem 300 Tdi. Tentokráte je však motor ověnčen celou řadou věcí, které ho mají přemluvit, že netrpí krizí středního věku a tu trýznivou bolest ve slabinách jeho kobyl nezpůsobují ostruhy šíleného jezdce, nýbrž nová míza afrodiziakálního lektvaru. A právě ten jsme spolu s Radkem namíchali ze zvětšeného chladiče vzduchu (tzv. intercooleru) a speciálního turbodmychadla, to vše v kombinaci s přenastaveným vstřikovacím čerpadlem. Tento triptych má zaručit de facto stejnou spotřebu při lepším výkonu. Prostě to, co dělá chip u elektronicky řízených motorů, my zde regulujeme mechanicky.

Testovaný stroj: Defender 90, motor 300 Tdi

Každá akce podobného druhu začíná vymezením místa konání. Solné pláně vyschlých jezer Bonneville jsou trochu z ruky, proto nejprve volíme klid valašských strání. Ovšem co by to bylo za testovací expedici, kdyby se odehrávala pouze v rámci naší domoviny. Operativně přesouváme dějiště operace na cizí území – tedy na Slovensko. (Poznámka pod čarou: Zafungovala má pohotová vzpomínka na film Anděl s ďáblem v těle v podobě repliky policejního komisaře: „Ružomberok! Víno jsme pili z holinek a ženy milovali přímo na kulečníku!“) Investor celé akce Radek nakonec rozhodl, že vzhledem k pořizovací hodnotě výše uvedených úprav na vozidle, bude k testování vhodnější oblast bájného loupežníka Juraje Jánošíka. Tak tedy Malá Fatra!

Kvůli této ilustrační fotografii jsem se pěšky sápal skoro hodinu do kopce, a pak zase z kopce. Holt narodní park...

Obří intercooler, který je možná třikrát větší než ten standardní, v kombinaci s větším  a lépe mazaným turbem má už i beze změny na čerpadle znatelný lepší tah odspoda. Pozitivně se projevuje i v táhlých dálničních kopcích. Od dob, kdy jsme pod zdánlivě nepřekonatelnými dunami marockých písků Erg Chebbi  přemýšleli, jak zvýšit výkon našich milovaných, leč ne dostatečně výkonných strojů, už uplynula téměř jedna dekáda. Po těch letech jsou z nás vyzrálí muži a víme, že mnohé z věcí v našich životech nejsou pouze otázkou výkonu, ale především techniky. Nicméně nastal čas pro experimenty. Rozhodli jsme se zkombinovat léta praxe s výdobytkem ekonomické soběstačnosti. Výsledkem nám má být energeticky nezvladatelné a tím pádem i jaksi neodolatelné hovado v podobě Defenderu s neslýchaným přebytkem výkonu. Řečeno slovníkem nás, skromných defíkářů – výsledkem má být Defender, který zařve a fakt jede.

Speciální turbo

Obří intercooler

...no a vstřikovací čerpadlo!

Ale zpět k jádru věci. Tím je kombinace nastavení vstřikovacího čerpadla a již zmíněného turba a chladiče vzduchu. Jejich výrobce dodává podrobný návod nastavení. Nicméně abychom se ujistili, že vše probíhá správně, ještě voláme přímo výrobci speciálního kitu do Anglie. Rozhodli jsme se pouze pro základní přenastavení polohy membrány. Nechceme zasahovat do nastavení množství přiváděného paliva, a to kvůli spotřebě. Defender 90 bez střešního stanu momentálně žere jen asi 9 litrů/100 km a svého majitele tak přivádí do ekologicko-ekonomické nirvány. I kdyby se nám podařilo vyrovnat zvýšený přívod paliva se současným snížením kouřivosti, spotřeba se zhorší. Ještě další zvýšení výkonu by bylo sice skvělé, ale ekonomičnost je naší prioritou. Nestavíme žádného sprintera, ale snažíme se zachovat expedičáka s rozumným poměrem MPG (miles per galon). Více přímo u popisků k jednotlivým fotkám.

Víření bubnů... otevíráme vrchní poklop čerpadla...

... a děláme první blbost. Nevytahujte to cele ven! Jen oklopte víčko od membrány!

Takže znovu od začátku!

Pod víčkem je membrána. Všiměte si malé tečky na stříbrném plíšku.

Otáčíme membránou (a i tečkou) o zhruba 90 stupňů ve směru hod. ručiček.

Poté, co jsme přenastavili čerpadlo (nakonec o zhruba 80 stupňů ve směru hodinových ručiček), jsme vyjeli do prudkých kopců na dřevo. (Raději honem dodávám, že do Radkova lesa na jeho vlastní dřevo…).

No, tohle je spíš Radkova paseka... Kůrovec je sviňa!

Nepojedem domů s prázdnou!

Expedičák v práci!

Zatím jsme nezměřili, jak se změnila spotřeba. Motor při přeřazení trochu víc zakouří. Znatelný je ale tah v nízkých a středních otáčkách. Zřetelně to bylo cítit hlavně při výjezdu prudkého lesního kopce. Na samý konec se musím omluvit, že zpráva z téhle výpravy byla trochu moc technická. Možná je to i proto, že jsme v Ružomberoku žádný kulečník nenašli, ba ani holiny, do kterých bychom si nalili láhev šampusu. Pouze jsme, posíleni dobrou kávou, objížděli okolní kotáry, zaposloucháni do předení testovaného Krakena, kterého se nám snad podařilo probudit.

 

Tak snad se ten nový výkon šikne i někde v prachu nepoznaných dálek...