From Georgetown with Love

S každým dalším douškem rumu barvy tygřího oka se musím více smát nad kýčovitostí tohoto okamžiku. Dýmka v zubech, rozepnutá košile pískové barvy s propocenými zády barevně ladí s kraťasy vojenského střihu. S obrazem Huntera S. Thompsona v hlavě si tu buším svůj vlastní Rumový deník.

Hunter S. Thompson, polovina 60. let

Sedím na velikém balkonu, obehnaném pompézními balustrádami, který se s koloniální arogancí tyčí nad prkenné a pastelově barevné domy v okolí. Vyšší je už jen kostel v těsném sousedství a jeřáby kontejnerových lodí v přístavu. Z druhého patra sleduji snědé mulatky a zvuk kostelních varhan vytváří v mé hlavě podivné dilema mezi nemravnými představami a katolickou představou o pekle.

Výhled z terasy hotelu

Už třetí den čekáme v Georgetownu na příplutí lodi s našimi auty. Už třetí den jsme donuceni poznávat do stále větších detailů město, kde jsme ještě nepotkali bělocha. Je mi vedro a slaměný klobouk, který jsem si tu koupil, ze mě dělá naprostého exota. Kdybych tu chodil s tropickou helmou britského důstojníka, bylo by to stejné.

Se Slovákem Markem, jediným motorkářem naší výpravy, zabíjíme dopoledne tím, že jdeme nechat zašít rozervanou košili vedoucího naší expedice Dana. V útrobách tržistě plného cizokrajných vůní a bodavých pohledů černých očí sedí paní se starou singrovkou. Za hodinu bude košile jako nová a my s Markem se jdeme opít na nádraží. Pivo je tam levné, vytažené z ledové tříště a kolem chodí zástupy nám dosud neznámé exotiky.

V cizím městě, a se strašnou spoustou času, se člověk naučí sledovat své základní institnkty. Jídlo, pití a spánek. Po nějaké době se vše posune o úroveň výše a začne vyhledávat cizokrajné a potažmo rizikové laskominy. O to víc, když je ve městě lihovar. Když v hotelu spláchnu záchod, voda v míse má stejně nažloutlou barvu, jako před spláchnutím. I tak po čase balenou vodu vystřídá voda z vodovodu, zapíjená 1:1 rumem a spánek nahradí snění.

S lačností člověka, který se za pár dní pustí do útrob největšího pralesa planety, hltám zdánlivě mizivé detaily, které společně tvoří kaleidoskopický obraz místa, do kterého se nejspíš už nevrátím. Papoušky s vyděšeným výrazem v kleci hned vedle obchůdku té staré paní se singrovkou, chuť mně neznámého ovoce, připomínající chuť slíznutého parfému ze spocené kůže, nebo čůrky potu na skráních černošských školaček v tolik britské školní uniformě. Divokost svázaná civilizací.

Čekám, až paní dolátá košili a opírám se o bednu. Není to bedna, ale klec…

Na začátku jsem psal o kýčovité představě, která je mi k smíchu. Jsem tu pár dní a připadám si, že mám právo o tomhle místě uprostřed ničeho psát. Připadám si stejně trapně, jako jsou trapné ty zástupy mladých Američanů, které do Kafkovy Prahy přijely napsat svůj první román. Se svojí bílou kůží a koloniálním tralaláčkem si tu, uprostřed černošského města, připadám jako chodící reklama na minulost, která chce být zapomenuta. Vžívám se do pocitů postavy z filmu: mladý muž z konce 19. století, svázaný konvencemi viktoriánské Británie, přijíždí do „zapomenutého“ světa s ambicí tento svět poznat, ale ránu mu zasadí každá holá dívčí ramena čokoládové barvy, s podivnou samozřejmostí orosená potem, který bychom v Evropě hystericky hasili antiperspirantem. A s každou další skleničnou hemingwayovsky kýčovitého rumu si uvědomuje, že to, co přišel na toto místo hledat, buď zůstalo doma, nebo leží až nakonci dlouhé cesty. A ta naše bude opravdu dlouhá.

From Georgetown with love…

Vlastnosti: , , ,

9 komentářů to “From Georgetown with Love”

  1. Morty Amallie Says:

    Skvělá forma psaní, piš dál.

  2. Mariana Kopecka Says:

    Už teď se těším na pokračování ♥

  3. Adam Kencki Says:

    dost dobře píšeš, doufám, že ti to vydrží

  4. Ales Says:

    Díky, dokud bude rum, budu psát… 🙂

  5. Martin Kolčaba Says:

    pěkné, hlavně to hažte vždycky na FB Trabantů, ať se k tomu dostanu 🙂

  6. Pavla Says:

    Tak v tom případě to chce nakoupit hodně rumu 🙂

  7. Packet Says:

    Hezky se to čte a je z toho cítit atmosféra místa.. 🙂 Chválím a přeju hodně sil k naplnění cíle ! [P]

  8. Kotasek Says:

    Paradicka, facedub nemam tak aspom takto sa mozem dostat k spravam o Vas. A konecne som sa dozvedel ci sa Marekovi podarilo vyrazit – super. Hlavne stranky driemu starymi infoskami. Styl spravy hlbavy a lahko citatelny. Dobre sa bude citat pocas Vasej cesty. Tesim sa …. 🙂

  9. Marketa Says:

    Aby ten Tvuj denik nebyl lepsi nez cely expedicni film… 😉 Blogy vubec nectu, ale sem se urcite vratim, nakup si do pralesa dostatecnou zasobu rumu a zase neco napis.. 🙂

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s


%d blogerům se to líbí: