V zajetí botanické zahrady

Dnes je to týden, co jsme se vznesli nad ruzyňským letištěm, které zrovna měnilo svůj název na Havlovo. Jako by už nic nemělo být stejné, ani místo našeho odlepení od rodné hroudy, až se vrátíme. Je to jen týden a já popíjím kávu v rodině guyanského domorodce – muže, který nám pomáhá s papírováním v přístavu. Jak se všechno vleče, stal se z něho i náš hoteliér. Jeho dům, vzdálený od centra 20 minut  jízdy na korbě náklaďáčku, je úzkostlivě udržovaný v čistotě a uprostřed zelené periferie Georgetownu obklopený palmami.

Korely na terase našeho nového domova

V několika klíckách pokřikuje páreček korel, v jiné pak dvě andulky a v další asi půl tuctu nádherně zbarvených agapornisů. Připomíná mi to dětství a moji oblíbenou knihu Papoušci Oceánie, napsanou mým jmenovcem. Probouzí se ve mně ten osmiletý chovatel s fixací na papouška senegalského a slabostí pro sovy. (Za dalších deset let mě už mnohem více zajímala jedna mladá slečna ornitoložka s nádherným jménem Kulíšková, které jsem prodával teleobjektiv na její lovy beze zbraní. Bohužel tehdy to byla přítelkyně mého spolužáka… Ovšem ta malá sovička – kulíšek nejmenší, mi ji občas připomene. Ji a tu její čistě vědeckou vášeň pro ptáky.)

A další rodinka…

Dnes je vše jinak. Namísto rumu na terase hotelu mlsám ranní kávu, sladkou jako poslední chuť v puse při inzulínovém šoku. Se sestrou našeho domácího probírám vztahy. Třeba kolik partnerů je tu tak průměrně zvykem mít, než se lidé vezmou a tak. Je jí kolem čtyřicítky a má dvě děti. S manželem žije odděleně.

„Bůh ví všechno nejlíp. On ví, co je pro tebe nejlepší,“ uzavírá naši debatu. Její bratr, který hasákem cosi dotahuje na vodovodním potrubí kuchyňského dřezu, se z hlubin skřínky zapojuje do debaty. Dozvídám se, že je to jako všude: někdo to má tak a někdo zase jinak. Hm..

Jak se náš pobyt ve městě táhne, začínám si na hodně věcí zvykat a hodně věcí uvědomovat. Vlhké vedro už tolik nevadí a možná stejně, jako když si člověk nevěřícně protře oči a uvěří tomu, co vidí, i já začínám věřit, že Georgetown je v něčem úplně jiný, než mnou dosud navštívená města světa. S tou strašnou spoustou času pozoruji lidi kolem sebe a včera po setmění, když jsem šel přes rušné tržiště, mě to najednou trklo. Na tom rušném a velmi bídně osvětleném plácku, kde možná více než těch pár mžouravých výbojek svítil bezpočet očních bělem a chrupů, jsem si uvědomil, že většina lidí na ulici jsou ženy. Jaká je to změna od mých výprav posledních dvou pětiletek! Zvyklý cestovat převážně do arabských zemí, čekám už v ulicích jen muže. Třeba z Libye před pěti lety si vybavuji vlastně jen dvě ženy. Jednu jsem málem přejel na čtyřproudovce uprostřed Tripoli. No a ta druhá se náhle, bez šátku či burky, zjevila uprostřed hliněné mediny starého Ghatu, uprostřed saharské pouště na hranici s Nigerem, kde světlo bylo žluté a slunce schované za hradbou zvířeného písku. Její oční panenky trochu plavaly a když nám podávala ruku (!!) bylo to spíše pohlazení, a když nás pak zvala k sobě domů, vzali jsme nohy na ramena. Byla krásná, my vyhladovělí a v zemi právo sharia.

Radek a já (vlevo), nedaleko Ghatu, pohoří Akakus, jihozápadní Libye, 2007, foto: Honzík Kolčava

Ale dost retrospektivy, i když pro pochopení cestovatelského úžasu je cesta do minulosti někdy nezbytná. Nyní, zbavený prvotního kulturního šoku, se dívám na ty ženy kolem sebe. Jestli je pravda, že na smetišti rostou ty nejkrásnější růže, tak Georgetown je taková malá botanická zahrada. A až v místním guyanském muzeu se dozvídám proč.

Guyana je místo, kde se smixovala krev minimálně čtyřech kontinentů. Evropané, již trochu smíchaní s indiány, sem zavlekli černošské otroky z centrální Afriky a později sem za prací přijela indická a čínská komunita. Solidní základ pro genetický Long Island Iced Tea. S jistou nadsázkou a trochou vášně pro koktejly bychom mohli suše konstatovat, že celé věci nejspíš ještě předcházel neošizený Sex on The Beach.

Zpovykaný otevřeností místních a zároveň uvržen do poněkud neznámé situace (s přihlédnutím na svoji zkušenost s Orientem) opětuji mávání dvou děvčat v čínském bistru a přijímám pozvání k jejich stolu. Nepamatuji si žádná jména, natož ta cizokrajná, ale ta hezčí z nich se jmenuje Susane. Prozradí na sebe jen, že je žena v domácnosti a diví se mému údivu a otázce, zda na to ještě není příliš mladá. Její kamarádka je bez práce, je jí pětadvacet a její oblíbený klub ve městě se jmenuje Edge.

Housewife?! V tomhle věku?:) Foto: Kuba Nahodil

Později, stále v jistém úžasu, přijímám s naprostou samozřejmostí podávanou ruku manažerky supermarketu Guyana Stores ltd., z jehož střechy točíme městské panorama. Mluví anglicky bez přízvuku a ukazuje kamsi do zeleného houští za řekou Demerara. Odtamtud jezdí každé ráno do práce. Nadšení, s jakým si fotí výhled na město svým, v igelitu zabaleným Blackberry mi napovídá, že je to pro ní zážitek. Ptám se, jak dlouho v obchodě pracuje.

„Its been a while,“ odpovídá a její široký úsměv o něco ubere na intenzitě. Své temné oči stočí do dálky a ptá se mě na Evropu. Raději mluvím jen o svém městě. Najednou se cítím trapně, že mi v mém věku k obletu zeměkoule už chybí jen spoj z Oahu do Tokia  Ale ten pocit studu se mě drží jen na okamžik. Děvče (jak jen se jmenovala?!) náhle nadšeně ukazuje na loď v přístavu. Tam, z kapitánského můstku už jednou viděla město skoro z takové výšky jako dnes. Loučím se s ní podáním ruky a mírným, uctivým úklonem, jakým jsem se kdysi nevědomky nakazil od svého dnes již zesnulého japonského přítele.

Na střeše Guyana Stores ltd. Foto: Kuba Nahodil

Má sladká ranní káva je už dopitá a zbytek expedičního týmu vzhůru. Vzduchem létá legrační polská dikce a paní domu sype do míchaných vajec hrstičku chilli papriček. Psi přestali štěkat a hledají stín. Za chvíli vyrazíme do přístavu a také do místní televizní redakce. Chceme poprosit o mimořádné a velmi kolegiální odvysílání krátké prosby: Jeden z Poláků ztratil pas.

Vlastnosti: , , ,

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s


%d blogerům se to líbí: