Karlovarský festival je za námi. Teď už mohu s klidným svědomím pustit ven tenhle milostný trhák.
Začíná jak jinak – retrospektivou…
Ale nepředbíhejme…
*******
Bylo to její město. Nikdy by ji ani nenapadlo, že by žila někde jinde. Vždy, když to zkusila, vrátila se zase zpátky. Bylo tam vše, co si myslela, že potřebuje.
Spokojeně usnula. A pak přišel ten sen,…
…ve kterém se postupně vracela v čase až do svého dětství…
Probudila ji až vzpomínka na její rodiče…
Vstala s pocitem, který už důvěrně znala..
Toho rána se něco v jejím životě zlomilo. Stačila jedna jeho věta, pronesená jen tak, mimo řečí…
Jejich rozhovor nikam nevedl.
A pak jí to konečně došlo.
Bylo to jako pokaždké, když se s ním snažila mluvit o něčem, co jí trápí. Nikdy se nezdálo, že by ji příliš poslouchal..
Otočila se a v hlavě si vybavila, co jí v posledních dnech říkalo několik jejích nejbližších přátel…
A rozhodla se…
Sbalila se a odešla. O teď se její život bude ubírat jiným směrem.
Když se jí její dobrý přítel za pár týdnů zeptal:
neváhala s odpovědí ani vteřinu, skoro mu skočila do řeči:
*******
Mezitím, v úplně jiném městě, u jaké si drtičky ledu…
Ten mladík se sekáčkem na led v ruce patří ke genereaci, která vyrostla na televizi. Občas se ale přistihne, že se cítí osaměle, i když je zapnutá.
Avšak ve chvílích, kdy nemá komu zavolat, vrací ho z pět do života noční pásmo starých filmů.
A taky pár vzpomínek na dětství. Kvůli některým dodnes občas zadrhává v řeči.
Vztahy s rodinou nemá dobré. V jistém věku pojal k jejím členům jistou dávku adolescentní nedůvery, která dosud neustoupila.
Toto období jeho dospívání je spojeno se ženou , která z něho nakonec udělala muže – jeho psychoterapeutka…
Skutečný milostný život na sebe ale stále nechává čekat. Zřejmě za to může podivný druh nesmělosti,
kombinovaný s přehnaným očekáváním
Vlastně má za sebou pouze jediný vážný vztah. Vzpomínka na něj je ale poněkud zkalena přílišnou upřímností
a jak zjistil později, (když svoji lásku náhodou potkal ve školní knihovně) i absolutně špatným odhadem. Vlastně tu ženu vůbec neznal.
K ránu vypíná televizi a se zarudlýma očima pozoruje svítání.
Usíná s dobrou vírou fatalisty. Než usne, zašeptá:
Stejně jako té dívce na začátku našeho příběhu, i jemu se zdá sen. Je ale mnohem prostější.
Každý z jeho snů má vždy stejný konec. Vteřina před tím, než zazvoní budík mu vždy proběhne hlavou totéž..
O jaké dívce ale byla řeč? Kdo je to? Snažil se o ní mluvit se svými přáteli. Ne vždy u nich našel pochopení.
Občas měl tendenci, probírat tento svůj sen s kolegyní z práce, kterou považoval za nejzkušenější. Svěřil se ji s obavou, že tu dívku, o které se mu zdá, už někdy potkal, či že ji dokonce potkává stále, jen ji nepoznal. S odpovědí si nebyl příliš schopen poradit…
Pak mu ale řekla něco velmi důležitého, jen tak, když od sebe odlepovala řasy. To Něco ho přimělo, aby si sbalil věci a usedl na zcela náhodný vlak do jiného města. Cestou si její slova neustále opakoval.
Někomu by se mohla tato cesta jen tak do neznáma zdát jako bláhové šílenství. Ve svém životě si však byl málokdy s něším opravdu tak jistý. Jak vlak uháněl krajinou viděl se za pár let jak je na dně a říká něco ve smyslu:
Teď si byl ale konečně jistý, že dělá správnou věc. A i kdyby ne, tak co…
V prvním velkém městě na trase vystoupil. Našel si práci u podobné drtičky ledu. Byl však už trochu jiný. Přemýšlel.
To město, bylo městem dívky ze začátku tohoto příběhu. Nebylo za se tak velké, aby se ti dva nepotkali. Jednou večer, kde, to je nepoctatné, ji uviděl. Byl si jistý stejně, jako když nasedal na ten neznámý vlak. Ne, byl si jistý mnohem víc.
V ten okamžik ansypal do drtičky ledu postupně vše, co kdy považoval za milníky svého života. Dokonce i tento absolutně nejvíc nejlepší zážitek, opečovávaný kdesi v hloubi své paměti.
Uplynul nějaký čas. Vlastně docela hodně času. Ona se mezitím definitivně odřízla od minulého vztahu tím, že si obarvila vlasy a změnila účes. Nejprve ho vnímala jako docela příjemného, stydlivého mladíka. Uběhlo pár týdnů. Jednou ji vzal na drink k sobě domů. Nic nebylo, ale jeho byt jí zaujal. Dala hodně na to, jak si kdo byt zařizuje a co má doma za věci. Dala hodně i na to, co jí tehdy odpověděl.
Občas se dívali na jeho oblíbené staré filmy.
Občas se dívali na její oblíbené filmy.
Pak se jednou potkali na párty ve stylu 80. let. Byl čtvrtek, vlahý večer a čas, přestat si něco nalhávat.
Nastalo období jejich životů, které bylo něčím zvláštní.
Ona jednoho dne zažila zvláštní deja vu.
On nikdy nic podobného neviděl. A i kdyby to viděl, tohle by bylo pokaždé poprvé.
Dny, týdny a měsíce ubíhaly. Ona si jednoho dne opět změnila účes a odbarvila se.
Z toho týdne si on pamatuje jen málo. Možná jen pár vteřin…
Pak sedl do svého auta, které společně v bazaru vybírali a odjel.
Když mu došel benzín, pokračoval pěšky.
Za každým lesem ale nakonec leželo další město, další drtička ledu a taky tu a tam někdo, komu se nedá věřit, protože neposlouchá Led Zeppelin. Každopádně ona zůstala ve vém městě. Ještě několikrát změnila barvu vlasů a potkala mnoho zajímavých mužů.
Po nějakém čase ji přišel dopis z jiného města. Dopis bez zpáteční adresy.
KONEC
