Nový život

Říká se, že osamělí lidé dělají zoufalá rozhodnutí. Je pravda, že když jsem poprvé přijížděl do tohoto údolí, kus samoty v mé duši byl. A je také pravda, že mé rozhodnutí v tomto údolí už zůstat, neslo určité známky „zoufalství“. Tedy pokud si pod tím představíte zásadní rozpor v tom, co jsem hledal a co nalezl. Z bytu uprostřed velkoměsta to totiž najednou byl dům s kachlovou pecí uvnitř, hliněnou pecí na chleba venku, dvěma studnami, kotlem na tuhá paliva a podivnou jámou na zahradě, kde bublají splašky. To vše v romantické kulise chráněné krajinné oblasti a osady, kde není ani hospoda ani konzum, ani náves, kde by zastavila pojízdná knihovna či veterinární vůz detašovaného očkování proti vzteklině. Těch dvacet vzdušných kilometrů od Žižkova, to mi přišlo jako detail pro hnidopichy bez fantazie.

Moje nová pec a mé staré dýmky

Moje nová pec a mé staré dýmky

Vždy jsem měl pocit, že žiji v době, kdy je těžké dělat zásadní rozhodnutí, protože se tím připravuji o neskutečnou škálu možností, které by tu zůstaly, kdybych se rozhodl jen tak řekněme napůl. Krásné ovšem je, že stále existují chvíle, kdy udělat i tak zásadní rozhodnutí je vlastně nesnesitelně lehké. Někdo tomu říká láska na první pohled. A já myslím, že to tak skutečně je. Kupovat dům, to vlastně v jistém smyslu znamená, navázat vážnou známost. Možná s ní pácháte sociální sebevraždu, odsuzujete se k celoživotní práci, okamžikům zoufalství, ale i přes to všechno věříte, že to všechno jednou vystřídá euforie a pocit, že jste udělali správnou věc.

Tvář nové zahrady

Tvář nové zahrady

Nastěhoval jsem se 18. října. Přesně sedmdesát let poté, co se Juan Peron rozhodl pro podobně vážný krok a vzal si Evu Duarte. V den, kdy se podobně jako já, jen před 148 lety Spojené státy práskly přes kapsu a koupily Aljašku, a v den, kdy BBC existuje přesně 93. rokem. Ze svého pronajatého pokoje o velikosti 12 metrů čtverečních na pražském Jiráskově náměstí jsem přejel Jiráskův most, zprovozněný přesně na den před 82 lety, a nastěhoval se do 208 metrů venkovského stavení. Všechno to jsou vcelku pozitivní věci. Tedy pravda, úmrtí Thomase Alva Edisona v tento den v roce 1931 muselo vyvážit narození Jean-Claude van Damma přesně o 29 let později. Zkrátka, bylo tu pár indicií, podporujících hypotézu, že jsem snad neudělal úplnou píčovinu. Ale víte co, stejně si nakonec říkáte, že když stihnete tenhle semafor na zelenou, bude všechno dobrý. A jakmile padne červená, rozbuší se vám srdce. A tak mi začal nový život.

Jo, a jestli se říká, že osamělí lidé dělají zoufalá rozhodnutí, tak si myslím, že to nebude pravda, protože na tom semaforu byla zelená a navíc 18.10. dává ciferným součtem číslo 1, a to je prostě dobrý.

dymky

Všechno bude dobrý

Vlastnosti:

5 komentářů to “Nový život”

  1. pan Psax Says:

    Jak ti rozumím!
    Přeji hodně štěstí a jdu přiložit do kamen…

  2. Honza Polak Says:

    Jak ja Ti rozumim… Uz nejaky cas me obcas prepadne stejne dilema. A pak vzdycky sbalim batoh a odjedu na 3 tydny nekam na druhy konec sveta.
    Gratuluju k rozhodnuti!

  3. Iva Velíšková Says:

    Aleši, zítra ti na trhu koupím čerstvý kvásek

  4. Jana Bidlová Says:

    Buď tam šťastný, Alešáku!!! 🙂

  5. seo Says:

    Hey There. I found your blog the use of msn. This is a really neatly written article.
    I’ll be sure to bookmark it and come back to learn more of
    your helpful info. Thank you for the post. I’ll certainly
    return.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s


%d bloggers like this: