Moudrý opičák, který přistál s Boeingem

Vybavuju si to přesně. Tu krásnou anglickou vesničku s hrázděnými domky, hospodou a zelenými pastvinami vůkol.  „Svět je zlé místo,“ pronese slavný belgický detektiv Poirot. „Nic není takové, jaké se zdá být. I v této vesničce někde číhá zlo a ptáček zpívá jen do té doby, než ho nějaký idiot v tvídovém obleku zastřelí.“

„Jeden gin s tonikem, prosím,“ odpovím letušce a uvědomím si, že jsem se vlastně vykašlal na antimalarika. Nelze mít oboje a pít alkohol je potřeba, aspoň nedostanu průjem, řekl jsem si dva týdny před tím, než jsem vyrazil do jihovýchodní Afriky. A dnes si to říkám znovu, jen k tomu ještě přidám, že alkohol uvolňuje svalstvo a já už dva dny nemůžu pohnout krkem. Asi jsem nachladnul na motorce. Taky možná proto, že když je u mě na návštěvě Ona, většinou usnu nahý a topení furt nějak blbne, krucifix.

Svět je zlé místo. O tom není pochyb. A v uplynulém roce mě o opaku nepřesvědčil ani hořící krb mého domu, který už rok dávám dohromady, či ženské objetí, romantická zahrada, ani děti, které osamocenému sousedovi přišli na Štědrý den zazpívat koledu. Je to takové to rozpoložení mysli, ve kterém jsou pampelišky žlutý sajrajt, sýkorky řvou moc nahlas a nic není línějšího než včely.

Smlouvám na tržišti v Nairobi. Navyklý z arabského světa rvát si při smlouvání kapsy, pomyslně si řezat žíly a naříkat nad krutostí světa, říkám trhovkyni, že její cena je moc vysoká, že já jsem chudý.
„Ty nejsi chudý. Chudý je ten, kdo nemá nohy a ruce,“ odpověděla. Tak jsem jí zaplatil a zamyšleně odešel ven z tržiště kolem beznohého mrzáka na vozíku.

Svět je zlé místo, to je beze vší pochyby. Za těch pár dní natáčení postižených a opuštěných dětí, jsem tu přece viděl tolik podob života a tolik podob světa. Stojím na střeše hotelu a pozoruju panorama Nairobi se vzdálenými kopci na obzoru. Ráno jsem se ze zpráv dozvěděl, kdo bude novým prezidentem USA a celý den přemýšlel, jestli 9/11 a 11/9 může být jen pouhá náhoda.

Popíjím a v hlavě se mi honí uplynulé dny a s nimi i rozhovory s Egypťanem Mohamedem, který nás tu doprovází. Obchodník, který v Africe procestoval kdejakou zapadlou díru v poušti i džungli, ale vždy s sebou vozí žehličku. Muž arabského světa kolem padesáti, s roky strávenými v armádě a velikou rodinou. Mívám pocit, jako by se snažil vstoupit do mého života s otcovskou radou. Možná má pocit, že ji potřebuju a že zároveň padne na úrodnou půdu. Ale dost možná má pocit, že otcovskou radu potřebuje občas každý.

„Když bude ve městě jedna extrémně krásná žena, muži budou ochotni kvůli ní i zabíjet,“ povídá Mohamed. „A ne kvůli sexuálnímu chtíči, ale protože ti muži budou mezi sebou soupeřit. Žádné rozhodnutí, za kterým jsou hormony nebo emoce, nemůže být správné. Je potřeba přemýšlet. Podle Koránu, když se muž podívá na ženu, musí ho ten pohled těšit. A není to jen v tom, jak žena vypadá, ale jaká je. Jak se chová, jak se směje a tak. A když muž je pryč z domu, musí žena pečovat o jeho majetek a o jeho čest.“
Rozhlédne se kolem a rukou ukáže na ženy, které procházejí kolem.
„Ano, je dobré mít nádhernou ženu, ale stojí ona i za to, aby nosila moje jméno? Na to je potřeba se ptát.“

„Mohamede, moje žena jezdí na motorce. Fakt silný a rychlý motorce.“
„No, tak to ti přeji hodně štěstí, můj příteli,“ začne se smát Mohamed.

Někdo zaťukal na dveře mého hotelového pokoje.
„Room service.“

Otevřu a za tácem s mojí večeří uvidím hrozen černých copánků a velké rty. Uvědomil jsem si, že mám na sobě jen župan, protože jsem zrovna lezl do sprchy. No jak z filmu. Rozčilením zapomenu číslo pokoje, tak musím krasavici v uniformě hotelové služby obejít, abych se podíval, co mám napsáno na dveřích.

„Číslo vašeho pokoje je 206,“ řekne a usměje se.

Podepíšu účet a loučím se. Když zabouchnu, odehraje se v hlavě bílého muže s potlačovanými pudy asi tak pět variant scénáře volného pokračování Posledního tanga v Paříži. Jen kulisy by byly africké. Asi dvě varianty z těch pěti končí ale fakt blbě.

Zase sedím v letadle a myslím na svůj domek ve vlhké rokli. Přemýšlím, jestli jsem zamkl a všude pozhasínal. A taky aby včelám nebyla zima, sakra, zapomněl jsem jim zavřít česna a v tý mojí díře už mrzne. A listí z ořechu jsem nestihl shrabat. Už abych byl zase zpátky. Musím natřít skříň v koupelně, přepojit pračku a pořádně uklidit. Nad hlavou mi cinkne a musím se připoutat. Probere mě to z přemýšlení o domě. Otřepu se jako puberťák, kterému je najednou nepříjemné políbení jeho matky. Šmarjá, ještě budu mít o tu moji barabiznu starost.

Připoutám se a zapředu s Mohamedem další z rozhovorů o životě. Třeba o rekonstrukci domu, která nebere konce. Mohamed rozpřáhne v kabině letala ruce.
„I opice umí vzlétnout, ale už neví, jak přistát,“
Nezbývá mi než doufat, že jsem šikovný opičák. Uličkou prochází starší stevard. Na visačce má napsáno jméno Newton. Přemýším, jestli to má mít i nějaký symbolický význam pro náš let.

Když se v noci vznesete nad hlavní město Tanzanie Dar es Salaam, okamžitě pochopíte, že je něco jinak. Černočernou tmu pokrývá krajka stříbrných světel a žádné žluté ostrůvky, propojené čarami osvětlených silnic. Tady se svítí hlavně zářivkami a světlo je prostě bílé, jako africký úsměv. Nad mraky dostanete nejen sendvič, ale hned dvě lahvičky vína. Asi proto, že dvě jsou víc než jedna. Nebo možná, že člověk v africkém nebi má mít plné ruce všeho, po čem zatouží.

Každopádně to funguje. Teda jestli to není tím přetlakem v kabině, nebo tím kyslíkem. Náhle jako by svět tam dole byl vlastně docela dobrým místem k životu. A pak se přistihnu jak koktám, když se mě krásná černá letuška s kořeněným parfémem přijde zeptat, jestli ještě něco nepotřebuju. A taky si vzpomenu na svůj dům, a že je dobře, že nejsem chudý, protože mám ruce a nohy. A že nějak snad přežijeme i toho oranžového pána v Bílém domě s klíčkem od atomového kufříku. No a vlastně se těším i na to, jak si zase doma zablokuju krk. Himlhergot, cestování dělá s lidma hrozný věci.

 

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s


%d bloggers like this: