Posts Tagged ‘koupe’

Historie mého prvního Defíka

16.1.2008

 

Zde jsem vložil text, napsaný někdy na podzim roku 2003, který popisuje původ mého prvního Defíka – první Zebry. (V současnosti má toto auto již nového majitele a má se skvěle!) Má první Zebra byl Defender 90, z roku 1993, motor typu  200Tdi, kterou jsem zakoupil v březnu 2003 a pustil se do práce…

 

 

 Zebra byla původně pohotovostní vozidlo elektrikářů Jihomoravské energetiky. Její služba trvala deset let, a tak si jistě dovedete představit, jak musely vypadat ty její části, které jsou pro normálního uživatele osobního vozu důležité, avšak né tak pro člověka, který potřebuje udělat jinou práci. Třeba opět nahodit elekřinu, spadlou po letní bouřce. Tento Land Rover je provedením Hard top. Tedy žádné vymoženosti auta, které má být pohodlné. Můžete ho klidně uvnitř vystříkat proudem vody či se procházet po kapotě. Žádné koberce a jiné zbytečnosti. Bohužel zrovna ten můj nemá ani posilovač řízení…  

 V roce 1993, jak mi bylo vysvětleno, objenala JmE snad několik desítek vozů z Británie. Však milý Land Rover přihodil do dodávky i pár vozů, které si neodebral africký trh. Tehdy zřejmě nikoho v Sollihulu nenapadlo, že klimatické podmínky východní Evropy se mohou trochu lišit od podmínek afrických. Kupříkladu posolené silnice v zimě. Tyto vozy neměly nejen servo, odhlučnění mezi kabinou a motorovým prostorem, ale i pořádnou antikorozní úpravu rámu. Takže bylo potřeba rám pěkně vyvařit a natřít antikorozním nátěrem. Na hluk v kabině jsem si částečně zvykl a částečně zredukoval koberci a dvoucentimetrovou vrstvou pěnové izolace, která se normálně používá na vzduchotechniku. Od té doby můj Landy vypadá zevnitř jako raketoplán Buran. No a posilovač řízení? Člověk si zvykne i na šibenici. Když jsem celé Maroko odjezdil v cyklistických rukavicích, abych se vyhnul mozolům, přišlo mi posmívání mých spolucestovatelů (jedoucích ve voze se servem) už jako normální součást dne. Můj děda řídil prý také celý život v rukavicích, tak co!

 

 Dále následovalo nutné „zcivilizování“ interiéru. Ze starých sedaček lezla ven péra a smrděly kolomazí. Když jsem je vyrval, našel jsem všude pod sedáky desítky olověných elektrikářských plomb a plno nejrůznějšího svinstva. Prostor baterie byl olezlý rezí a poklopy nad tímto prostorem a nádrží něly asi tak centimetové vůle, kudy foukal do kabiny kouř z děravého výfuku…

 S každým pokusem něco vylepšit se objevily další nutné opravy. Ale zase to nebylo tak hrozné. Když jsem koupil svojí minulou Discovery, musel jsem flexou vyrezat kompletně celou podlahu, která definitivně shnila pod vrstvou koberců a gumy. U Defendera jsem vyřízl pouze přepážku za sedadly. Očekával jsem, že se auto trochu zkroutí, ale ani to s ním nehlo. O té chvíle se v autě dalo pohodlně přespat a nejen to. To také díky mému systému kompletně vytahovacích discoveráckých sedaček. Ty, jak asi víte, nejsou dělitelné jako u Defendera. Proto, jsem musel vyřešit jejich vytahování, pokud jsem se ještě někdy chtěl dostat k autobaterii. Ta je u Defendera samozřejmě pod sedačkou řidiče.

 

 Ke cti JmE a hlavně Energsevisu, který se stará o její vozový park, je nutno říci, že co se týče technické části vozu, ta byla ve velmi uspokojivém stavu, vzhledem ke stáří a vytíženosti auta. Landy měl servisní sknížku, kde bylo zapsáno každé gufero, které se kdy měnilo. Až jsem se párkrát pousmál nad puntičkářskou přesností zápisu. Auto bylo pravidelně servisováno: používal se vždy kvalitní plněsyntetický olej a jedině originální náhradní díly.

 To bylo pro mne jako oáza. Když si dáte práci a projedete se podívat na terénní auta, které u nás lidé inzerují, brzy se už budete usmívat nad tím, jak vám na první pohled skalní offroadový maniak tvrdí, že jeho auto (které se snaží ze všech sil prodat) nikdy v pořádném terénu nebylo. No a vy jen kýváte hlavou a pozorujete zbastleninu zbouchanou z několika aut dohromady. Říkáte si, kolikrát šla asi přes boudu a jestli ta třícentimetrová vrstva kitu ukrývá náraz do stromu, nebo kolizi s naloženo Tatrou. V prostoru autobaterie jestě nezaschla linka žabince, jak s tím křápem někdo naposledy brodil místní kačák, no a z náplně homokyneťáku pak vypustíte vzorek směsi bahen několika českých tankodromů. Ovšem pokud vůbec něco vyteče. Tuto anabázi nakonec ukončí (ke smůle prodávajícího) očím ukrytá nálepka poslední výměny oleje s příští výměnou ve 358tis kilometrech. Kolik, že vám ten chlap říkal, že to má najeto? 98tisíc?

 

 Takže tento Land Rover, který byl kromě trochu obouchaného předního blatníku vpořádku, mi přišel jako dar z nebes. Čistě z vlastní iniciativy jsem prohodil obě nápravy za nápravy z Range Rovera. Jednak jsem chtěl mít i na zadní nápravě brzdové kotouče a né bubny (Jak u Defendera 200Tdi jsou), a pak mi také vždy přišel systém montáže poloos u RR jednodušší, než u Defendera. No a k tomu jsem měl vše náhradní. Nápravy se kompletně přetěsnili (síla poloosy u RR se oproti defendráckým lyší snad jen o pár desetin mm, ale když to má těsnit, musí se to prostě všechno přetěsnit správnými gufery.)

 Hned zpočátku jsem nechal vyměnit rozvodový řemen, zkontrolovat vstřiky, vyčistit naftový sedimenter, vyměnil jsem brzdovou kapalinu, náplně v nápravách, převodovce a rozvodovce (ta se musela také kompletně přetěsnit). Byla toho spousta. Maličkostí, které však člověk udělat musí. I tak jsem se nevyhnul špatnému guferu v náboji zadního kola. Bohužel mě tato závada zastihla v Londýně při návratu z Land Rover Owner Show. Trochu jsem to předpovídal a měl celý náboj náhradní. Na ten však už ale nepasoval brzdový kotouč. Tak jsem do brzdiče mezi válečky nacpal šroub a namontoval náboj bez kotouče. Celé jsem to prováděl v jednom z londýnských parků a strašně u toho nadával, až se místní důchodci a jejich psíci otáčeli. Když mi do toho začalo pršet, byl to opravdu oříšek pro moji cholerickou povahu. No, ale z Británie jsem dojel i na tři bržděná kola. Rekord byl, když jsem nepoužil brzdy z dunkirqueského nájezdu na dálnici až za Brussel, než to předemnou zadlábl nějaký jouda.  

 Často si říkám, že kdyby člověk měl nové auto, byla by to poloviční legrace. Takhle si to má 200 Tdi bublá osmdesátkou a žere 10l nafty bez ohledu na náklad a charakter jízdy či vozovky. Nevím, co to je počítačová diagnostika závad u mladší rozverné sestřičky Td5 a nechybí mi to. Občas jsem uvažoval o upgradu na 300Tdi, ale vždy mě trochu vyděsil ten komplikovaný klínový řemen a zvěsti o praskajícím rozvoďáku. Ale zřejmě má každé auto něco. Důležité je, být s ním kamarád. 🙂