Posts Tagged ‘letadlo’

Stroj času a pifka revírníka Marzíka

17.4.2013

Minulý týden jsem pro svého kmotřence sestrojil stroj času. Vím, je na tento dárek možná ještě trochu malý, ale čas v tomto případě přece nehraje roli.

“Říkáte hodně a pokud možno barevných vypínačů? No, podíváme se, co by se tu našlo.”

Prodavači velkoskladu s elektrotechnikou se zablýsklo v očích. V Každém z nás je trochu dítěte. Nikdo vám nic nevymluví. Ano, vím. Plutoniový pohon bude složité objednat. To větší oříšek bude, jak se v časoprostorových drahách vyhnout hlídkám gekonů.

Vrtám, řežu, brousím… Za několik hodin je stroj na světě. Rekvizitáři u nás v práci dodají materiál k patřičné povrchové úpravě a jsme tzv. „ready to fly“!

„S tímhle se z něho stane elektrikář,“ řekl prodavač ve velkoskladu, když viděl tu hromadu elektromateriálu. Přirozeně jsem mu zatajil, co z toho budu stavět. Bojím se, že jsem možná zašel příliš daleko. Od chvíle, kdy jsem dorazil do Brna, abych svému ročnímu kmotřenci předal dárek, se dějí podivné věci. Stroj funguje skvěle. Vyzkoušel jsem ho, když jsem si zaletěl o pár dní zpět a poradil sám sobě, že právě stroj času bude nejlepší dárek. To jsem musel, abych neporušil časoprostorovou kontinuitu. Pak mi ale došlo plutonium. Teď sedím na terase přítele Radka, otce mého kmotřence, a přemýšlím, kam bych se v čase rozletěl příště. Je tolik míst. Hlavou se mi honí mnoho otázek. Počítá se do života čas strávený cestováním v čase, nebo to platí jen o rybaření?

strecha

Střechy činžáků zalévá jarní slunce a já si všímám, že Radkův dům je znatelně vyšší, než okolní zástavba.

„V třicátých letech to sem napálil nějaký borec v aeroplánu. Pár mrtvejch a tak. Když to pak opravovali, rovnou postavili horní patro o něco vyšší,“ vysvětluje Radek.

empire

Ilustrační foto: Náraz letadla do Empire State Building, 1945

Kolikrát se vám stane, že jste na večírku v domě, kam to někdy napálilo letadlo?! Jenže večírek nekončí. Mezi záplavou hraček si povídám s houfem dětí, které mi dokazují, jak rychle běží čas. Ta blonďatá holčička, se kterou si brnkám na xylofon, byla zrovna v bříšku, když s námi její maminka brázdila písky Wadi Rum. A kmotřenec? Je to jako včera, co jsem jeho budoucí rodiče seznámil na pařížském nádraží Gare du Nord. No jo, ale je to skutečně tak nedávno, nebo za to může stroj času, který všechno to trvání zrelativizoval?

Děcka jdou spát a s nimi i utahaní rodiče. Město potemnělo a já sedím v jeho centru na skleničce. To místo se jmenuje Bar, který neexistuje a drink Jakože nic. Zalévá mě příjemné teplo a přesvědčení, že i čas si dá občas voraz. Přestávám hledat souvislosti tam kde nejsou a bez obav si připíjím se slečnou, která je tu se mnou. Co na tom, že se narodila ve stejný den, jako markýz de Sade…

bar

Minulý týden jsem sestrojil stroj času. Ještě ani nebyl hotový a už mě vrátil do dětských let. Co teprve, až seženu novou dávku plutonia. To teprve bude! S kmotřencem Filipem pak hned zaměříme na průzkum důležitých mezníků historie. Ať kluk pak ve škole exceluje. Myslím, že nejdřív budeme stopovat posledního vlka Vysočiny, než nám ho revírník V. Marzík ze Stříteže 2. ledna 1830 ve 2:45 ráno odpráskne.

ja-a-fil

Cestovatelé v čase