Posts Tagged ‘pripravy’

Tož hurá do Íránu!

29.3.2008

Tak zase na cestě! Radek a Mirek (nakonec v takto omezené sestavě) se svými Defíky vydali na cestu do Íranu. Přípravy na cestu probíhali trochu zmazeně, protože nebylo vůbec jednoduché, získat nějaké aktuální informaci o cestování automobilem po této zemi. Vše podrobně popisuje Radek na svém  blogu. Jako obvykle se před odjezdem nic nestíhalo. Radkovi navíc došla na dálnici nafta, když se vracel z rodných Beskyd do Brna. Holt zaseknutý plovák indikátoru paliva je prevít… No, konečně se ve čtvrtek ráno vydali na cestu. Už mi psali z Istanbulu, že je vše yatím v pořádku a cesta jim ubíhá.  Posílám několik fotografií ze středečního balení….  


Nevíme, jak to bude s naftou. V Íránu funguje přídělový systém na pohonné hmoty, který se ale snad nevztahuje na naftu. Oficiální zdroje nic neví, takže se uvidí až na místě. Bereme hodně kanystrů. LR 90 má nádrž jen na 55l nafty…  

  Potravin jsme tolik nebrali. Už se tešíme na místní šašliky…  Ale jestli nás někde v horách uvězní sníh, ještě rádi si dáme páreček!     Vlajková loď této výpravy – Radkův Defender vyzbrojený Britpart navijákem a sadou MT pneu Matador Wisentta, na kterých jede i stejný Defender Mirka.  

 Tady je detail Wisentty…

 

 Krom navijáku Britpart vezeme ještě výjezdové plechy – wafle a samozřejmě Hi-Lift.

    Zástupci Matadoru osobně lepí reklamní nálepky

     Tak to je k odjezdu do Íránu zatím vše.    

Zebří postřehy z Maroka 2004

16.1.2008

Napsáno bezprostředně po návratu z Maroka – na jaře 2004 (první cesta Defíkem do písku)

Přípravy Zebry na Maroko probíhaly s mnoha přestávkami v podstatě několik měsíců. Jelikož jsem neměl žádnou zkušenost s ježděním v písečném terénu, snažil jsem se dozvědět co nejvíce na Internetu a od kamarádů.

 Jedna věc byla jistá a nakonec se osvědčila. Auto bylo potřeba odlehčit. Sundal jsem tedy přední ochranný rám a nahradil ho pouze lehkými mřížkami před světlomety. Zredukoval jsem seznam náhradních dílů a nářadí. Sání vzduchu jsem vyvedl na střechu a zakončil ho cyklonem. Pro ty, kteří nevědí, co to je: Cyklon se nazývá jakýsi buben na konci sání vzduchu, který je konstruován tak, aby se vzduch při nasávání roztočil. Tím se ze vzduchu pomocí odstředivé síly dostávají pryč nejhrubší prachové částice. Ty se zachytávají po stranách bubnu. Odtud se pak po čase vysypou.  

 Dále jsem vyměnil všechny olejové náplně a zkontroloval těsnost náprav, přídavné a hlavní převodovky. K odstranění lapačů nečistot jsem se už nedostal. Měl jsem však dát hned na radu zkušenějších. Když jsem pak lopatou vyhrabával kola z písku, veliké zástěrky Defendera mi doopravdy překážely. Jednu jsem takto později utrhl. Druhou do páru jsem nakonec raději na místě odšrouboval.  

 Varování, abych měl připravenou novou vodní pumpu a termostat jsem sice vzal v úvahu, ale nakonec jsem se rozhodl důvěřovat pumpě stávající. Co se týče ostatních náhradních dílů, musel bych zde dlouze vyjmenovávat seznam od ventilku až po těsnění pod hlavu. Každý si však stejně asi přizpůsobí seznam svému autu.  

 Problematiku pneumatik jsem vyřešil jednoduše. Nechal jsem tam pneumatiky, které na autě mám standardně. Dušové Good Year Wrangler AT Radial 750 R16. Na „písečné pneu“ jako jsou např. Michelin XS jsem neměl peníze a hlavně povrch Maroka je z většiny spíše kamenitý. Občasné písečné oblasti se zvládnou i s normálními ATčky. V Rumunsku se mi osvědčily pneu GY Wranger MT/R v rozměru 31/10,5/R15. MT vzorek této pneumatiky navíc s dobrou boční ochranou by pro kamenitý terén byl docela vhodný, ale tisíce km jsme museli urazit po asfaltu. A když jsme někde uvízli, byl to písek. Takže poslouchat hukot MTček na evropských dálnicích a pak se dívat, jak se zařezávají do duny, to se mi moc nechtělo. „Átéčkové“ Good Yeary byly perfektní. Jediný defekt (a to na asfaltu) za 7tis. km Marokem je myslím dostatečný důkaz. V písku jsem je podhustil asi tak na 1,5 až na 1 atmosféru. Po projetí kritického úseku jsem je ale opět dohustil kompresorem, aby nedocházelo ke zbytečnému a nebezpečnému tření duše a pneumatiky. Dvě rezervy byly samozřejmou pojistkou.  

 Tlumiče jsem také nechal původní. Staré Old Men Emu vydržely a že dostaly pěkně zabrat. Defender 110 mých kolegů měl zdvojené OME tlumiče na obou nápravách a pružiny se zvýšenou nosností. Bohužel už neměl vyztužené uložení pružin na šasi. To mělo nakonec za následek utržení tohoto uložení u pravého předního kola a následné svařování v městečku s oficiálním podtitulem „brána Západní Sahary“.  

 

  Mé nezdvojené a vetché tlumiče ve mně zachovaly jistou dávku pokory, a tak jsem se (k nevoli mých kolegů) nepouštěl do zběsilých jízd po bílých vyschlých písečných jezerech rychlostí až 100km/h (no, jednou či dvakrát jsem si to taky zkusil) a skoků z malých dun (to jsem zkusil pouze jednou a omylem). Prostě po mé krátké návštěvě pouštní krajiny jsem seznal jedno základní pravidlo. Čím jednodušší auto, tím lépe. Tedy pokud cestujete deset let starým defíkem…