Posts Tagged ‘reklama’

Land Rover a ženy

2.2.2008

 

Řekl jsem si, že tento blog nemá být pouze pro nadšence mužského pohlaví, kteří si v bahně a s náhonem všech čtyř kol dokazují vládu nad vším tvorstvem.

 

 

Nutno říci, že jsem si nezvolil lehký úkol. Je přeci mnohem jednoduší, hovořit o automobilech a ženách, když mám na mysli sportovní vůz.  

 

 

Známe přeci ty všeobecně rozšířené poučky typu „Velké auto malý…tentononc“, nebo „Jak kdo řídí, takový je v posteli.“ Ne, že by na tom něco nebylo, jen to jaksi teď trochu degraduje moji snahu. Rozumějte, nepíšu zde o pětisetkoňovém Lamborghini v kanárkově žlutém laku a s béžovým interiérem. Mluvím tu o drkotající otřískané krabičce, která leckdy páchne hnojem a když ze sebe vytáhne osmdesátku, neslyšíte vlastního slova. Však také, když se podíváme na historické reklamní materiály Land Roveru, ještě dlouho za jeho volantem neuvidíme křehkou blondýnku. Minimálně prvních deset je Landy vyobrazen jako víceúčelový traktůrek, který řídí udřený strýček.

 

Reklamní materiál LR Serie I. z roku 1948  

Ale s příchodem rock´n´rollu, prvních antikoncepčních pilulek a květinových dětí vstupuje na řadu Landy, který se utrhl z řetězu poválečného budování venkova. Dobývá garáže nejrůznějších hašišáků, quasi dobrodruhů, potrhlých umělců a snobů se smyslem pro humor.

 

 

Landy, zejména ve verzi s plátěnou střechou a rozvorem 109 inchů, uveze partičku až dvanácti rozdováděných groupies a náramky či nehty, drásající při dovádění kapotu, nikomu nevadí. Reklamní slogan z 50.let „Land Rover – the world’s most versatile vehicle“ dostává nový rozměr.

 

Podívejte se na trailer kultovního trháku Zvětšenina z roku 1966…

 

A co více. Všichni pochopí, že Landy je i auto pro ženy a že její pozice je za tímto tvrdým volantem pevnější, než kdyby byla jen ozdoba, zabalená do kožichu a položená do sedačky sterilního sporťáku, jenž řídí nějaký vymydlený macho.

 

Díky  Danovi Přibáňovi přidávám další „důkaz místo slibů“, aneb Marilyn Monroe!  

 

Když jsem byl ještě majitelem LR Discovery a snil o hranatém Defenderu, brouzdal jsem po inzerátech na internetu a narazil na fotografii starého Landyho z roku 1978, který byl na prodej. Na jeho kapotě seděla sličná blonýnka. S jeho majitelem jsem se pustil do emailového rozhovoru, který vyústil v mnohaleté přátelství a společné expedice na Saharu a Blízký východ.

 

Radek diriguje Rachmaninova klíčem č. 12 a ráčnou od goly, GB, Wales, září 2003

 

Oba jsme se shodli na tom, že je to velmi příjemný pohled, vidět ženu za volantem tohoto – primárně výhradně mužského vozu. U něho byl tento fakt ještě zpestřen faktem, že svého prvního Landyho kupoval, jako správný nadšenec, ještě bez řidičáku, tudíž ho domů musela dopravit jeho tehdejší přítelkyně.  

 

Když jsem později řídil tento starý vůz já, byl jsem překvapen, jak to zvládla. Bylo to totiž, jako řídit „s mrtvým slonem na zádech“. Auto nereagovalo na otáčení volantem, nedrželo stopu a řazení bylo vyčochtané jako na padesát let starém Zetoru.  

 Je dost pravděpodobné, že by Land Rover zůstal na britských polích, kdyby se tak fantasticky nehodil pro práci v britské Keni a jinde v divočině. Landy měl tu úžasnou výhodu, že se stal ikonou dobrodružství, exotiky a útěku před světem. Hranatá silueta s klasickou rezervou na kapotě v nás automaticky vyvolává „vzpomínky na Afriku“. Štafetu osvobození, kterou přivezl americký Jeep, převzal Landy a proměnil ji ve svobodu. Tam kde se na konci asfaltového koberce zastavil americký dvanáctiválec s podvozkem „proklatě nízko“, profrčel dál po rozbahněné polní cestě nespoutaný Land Rover, do kterého se vejde nejen kabelka s kreditní kartou Diners Club, ale i dětský kočárek, nádobí, malířská plátna, bedny s fototechnikou a – manžel.  

Ač by to člověk nečekal, často se setkávám se zcela protichůdnými názory na svého Land Rovera. Někteří moji kamarádi sice kvitují jeho všestranné využití a expediční nálepky vzbuzují patřičnou úctu před tisící kilometry, ujetými v písku a kamení, ale vzápětí hodnotí vůz jako nepohodlnou krabici, která neudělá „stovku pod deset vteřin“. No a naopak jsem zaznamenal ohlasy svých kamarádek, které mé auto hodnotí jako roztomilé a zajímavější, než kdejaký sporťák. No, však musím uznat, že zřejmě ideální by bylo, střídat obě varianty. Koneckonců představa vozu, jenž je ozdobou ženy (a ne naopak), je pro mě při prvním zamyšlení sportovní automobil s burácející bestií pod naleštěnou kapotou.

 

Však to je úplně jiný model dámy, než o které bude ještě řeč. Zde se nabízí zjednodušená alegorie bestie, dráždící svoji lodičkou na plynovém pedálu zmíněnou bestii pod kapotou. Detail rudé, vrzající kůže sedaček je samozřejmostí. Ale to jsme někde úplně jinde. V hollywoodském thrilleru 90. let nebo v italském pornofilmu konce let 70.  

Každopádně věřím, že se mnou bude i ta nejdivočejší dračice souhlasit, že řídit celý den nadupaný sporťák v latexové sukni a jehlových podpatcích je pěkný vopruz. Spíše se to přibližuje naivní a lehce vilné představě mužů, kteří počítají své šance v kilowattech. Landy však útočí zcela jinou taktikou.

 

 Je až spodivem, jaká foto tématika se najde na netu…  

 

Žena, která ho řídí (vynechejme banální představu nerafinované archeoložky Lary Croft s americkou představou sexappealu z posilovny) je nespoutaná mužskou představou světa. Využívá mužovu vlastní zbraň, kterou mu sebrala z garáže a neohroženě vyráží do divočiny. Je to žena s propoceným výstřihem bavlněné košile vojenského střihu, která šlape na tvrdé pedály v bagančatech, aby v husté džungli nakonec svlažila svůj temperament pod tropickým vodopádem.

 

 Propagační materiál LR, 1970  

 

Vím, blbej kýč, říkáte si. Jasně, vynechal jsem výměnu zlomené poloosy a jedno čištění trysek karburátoru. Každopádně na tom ale něco bude. Ženám přirostl neohrabaný Landy k srdci. Jak jinak si vysvětlujete to množství (nejen britských) matek od rodin, které každý den vozí své ratolesti do školy v expedičně upraveném Land Roveru? A pokud chcete něco ještě průkaznějšího, uvádím příklad reklamy na Land Rover, pro kterou pózovala nejstarší vnučka královny Elizabeth II. – Zara Phillips, sedící v zablácených šatech na rokokovém sofa. A co víc, reklamu fotila další žena – Mary McCartney, dcera Sira Paula McCartneyho. Můžete namítnout, že za dobrý honorář se dá udělat ledasco, ale reklama, ta přece musí fungovat a má své recipienty, a v tomto případě možná spíše recipientky.

 

vice zde…

 

Uzavírám toto povídání svým upřímným názorem, že starý dobrý Landy vůbec není pouze mužská záležitost. Když se zamyslíme, mnozí z nás si v nejhorším případě vzpomenou alespoň na jednu, poněkud ostřejší a chlupatější slečnu, která měla hranaté plecháče ve velké oblibě. Přece lvice Elsa!

 

 foto z knihy Joy Adamsové: Příběh lvice Elsy