Posts Tagged ‘slideshow’

Hlava 33

22.3.2013

Byla skoro půlnoc. Venku už několik hodin vytrvale sněžilo, když pod mým oknem zastavil sypací vůz. I přes nastartovaný motor jsem docela zřetelně slyšel hudbu, která zněla z kabiny a rytmus obdivuhodně ladil s frekvencí záblesků oranžového majáku na střeše.

V tom zasněženém nočním tichu mě napadlo, že by to vlastně nemusela být špatná práce. Pomalu, s rozvahou a klidem prorážet viditelnou stopu v čerstvě zaváté cestě nočního města. Řidič toho ledoborce všední noci, který poslouchal něco ve stylu dua Frankenreither – Johnson, po krátké chvíli zase odjel dál. Asi potřeboval dokouřit cigaretu, než se odhodlal pokořit kopec naší ulice, prudce stoupající od břehu Vltavy. Pěkná práce.

„Ale houby!“, říkám si. Tenhle týden ti bude 33 a měl bys už přestat uvažovat nad povoláním, které sice plní dětské sny (popeláře, kosmonauta a restauratéra nevyjímaje), ale je na ně buď příliš pozdě, nebo ještě brzy. V Kristových létech je zřejmě načase, ukončit období experimentů a raději využívat zkušeností let minulých. A to nejen co se profese týče. Třeba i ve vztazích… (Fig.1)

Picture 1

Jsem ráda, že se v armádě cítíš jako muž. Už mám totiž plný zuby, se o to pořád snažit.

A je též dobré se zastavit a uvědomit si nejrůznější závislosti, (Fig.2)

Běžné závislosti: kofein jako mentální stimulant, alkohol jako sociální lubrikant, láska nebo její iluze, sledování životů cizích lidí na internetu, kariéra

Běžné závislosti: kofein jako mentální stimulant, alkohol jako sociální lubrikant, láska nebo její iluze, sledování životů cizích lidí na internetu, kariera

zlozvyky (Fig.3)

Prosím, neusmívejte se na lidi, které neznáte

Prosím, neusmívejte se na lidi, které neznáte

a postupně odbourávat snahu všechno analyzovat (Fig.4).

Pulp Fiction v chronologickém pořadí

Pulp Fiction v chronologickém pořadí

Chvíli poté, co se ten sypací vůz rozjel do našeho kopce, jsem si zapálil dýmku a v uklidňujících volutách dýmu si v hlavě promítl něco na způsob filmu, jaký se nám má jednoho dne, lépe řečeno v poslední vteřině toho dne posledního, objevit před očima. (Klikni na první foto a pokračuj pravou šipkou. Z galerie vyskočíš pomocí ESC 🙂

Mají-li Kristova léta být dobou, kdy člověk už tak nějak ví, co se sebou, tak mám nejméně tři možnosti: 1. Jsem trochu pozadu a zatím se kýžené období prozření (či smíření se s osudem) nedostavilo. Nebo 2. Ono období už je skutečně zde, ale já ho zatím nepovažuji za to, co jsem očekával a teď mi bude třeba další tři dekády trvat, než zjistím, že to skutečně bylo ono. A konečně 3. Celá ta povídačka o Kristových létech je nesmysl a jenom uměle vytvořená fáma, která má člověka postrčit do propasti krize středního věku, aby začal tlumit svoje deprese nakupováním nesmyslných věcí a podpořil tak ekonomiku státu.

Ale možná je to všechno ještě úplně jinak. Možná je nějaký bod 4, odhalující obraz člověka, který, jak píše Albert Camus „je neschopen trpět, nebo být dlouho šťastný. Tudíž není schopen ničeho, co má opravdu cenu.“

Hlava 33

Hlava 33